Tohle se za život jen tak nenaskytne

S ONDŘEJEM ŠIŠKOU Na samém konci dostal ještě jednu šanci na nápravu. Nápravu sezony zmaru, v níž jako gladiátor dřel od soumraku do úsvitu, aby své muže z okresu na severu udržel alespoň na dostřel dříve obvyklých pozic. Nakonec to ale stačilo jen na desáté místo, jež je za poslední dekádu hluboko pod standardy děčínských Válečníků.

Rozehrávač Ondřej Šiška si ale tohle zklamání může už brzy vynahradit kariérním zážitkem. To kdyby s reprezentací 3x3 postoupil z blížící se kvalifikace v rakouském Grazu (26.-30. května) na olympiádu v Tokiu, kde se nová basketbalová odnož poprvé představí jako oficiální sport. Češi k tomu potřebují v kvalifikaci skončit mezi nejlepšími třemi, ovšem v konkurenci 19 kvalitních celků to bude nesmírně obtížný úkol.        

Ondřeji, vy jste v reprezentačním okruhu 3x3 už nějaký čas, přesto - během sezony jste věřil, že se k šanci na nominaci do hry o Tokio ještě přiblížíte? Nebo jste spíš kalkuloval s delší životností Děčína v play-off NBL?
Spíš jsem doufal, že v play-off vydržíme déle a mrzí mě, že už delší dobu v soutěži nejsme. Na druhou stranu jsem samozřejmě rád za tuhle příležitost, že se můžu o tu nominaci poprat a následně i o olympiádu. Tohle se člověku za život jen tak nenaskytne.   

Kdy se vaše zapojení upeklo? Byla to blesková akce, nebo se vše řešilo déle?
Už během zimy mi volal spoluhráč z reprezentace 3x3 Ondra Dygrýn, abych se do týmu pro kvalifikaci zapojil. A hned, jak jsme s Děčínem vypadli v předkole play-off, mi volal, jestli se mnou může počítat. 

Kolega Dygrýn už ale nedávno ze zdravotních důvodů ohlásil konec v 3x3, ne? Oslovil vás tedy už jako člen realizačního týmu?
Měl v plánu, že skončí, ale v reprezentaci teď jsou nějaká zranění, aktuálně se jeho kolena cítí obstojně, a i kdyby nehrál, tak by kolem týmu organizačně fungoval dál, protože 3x3 nechce opustit úplně. Dá se říct, že teď je hrajícím členem realizačního týmu.

Loni se sezona 3x3 odehrála jen v omezené formě a vy tak jste v plném zápřahu po dvou letech. Jak složitě se do všeho dostáváte zpět?
Loni to bylo kvůli koroně těžké a předminulé léto jsem objel jen dva nebo tři turnaje, protože jsme byli s Děčínem až ve finále ligy. Nějaký výpadek tam tak je, ale pořád je to basket a pravidla jsou stále stejná. O něco těžší to po té době nicméně je. Tím, že už jde o olympijský sport, všechny reprezentace do toho šlapou ještě víc a konkurence se zvýšila. 

Vzhledem k tomu, že na vás velkou část sezony ležela ohromná tíha odpovědnosti za děčínské výsledky, jak čerstvý jste do nové výzvy šel?
(směje se) Nějaké volno by se po sezoně hodilo, ale zase se necítím úplně vyčerpaný. Tím, že jsme v lize skončili v předkole play-off, sezona byla kratší než v minulosti a já jsem pořád mladý kluk, abych tohle zvládl. 

Kdy jste se národnímu týmu 3x3 připojil?
Zavolali mi hned po vypadnutí v předkole, že se koná soustředění ve Španělsku, poblíž Sevilly. Takže hned po čtyřech dnech pauzy a asi jednom společném tréninku jsem vyrazil do Španělska. 

Co jste dosud v přípravě stihli?
Ve Španělsku jsme trénovali a odehráli několik zápasů, se dvěma kvalitními místními týmy, přičemž právě ve Španělsku se do 3x3 dali i bývalí hráči ACB,  která je nejlepší národní ligou kontinentu. A utkali jsme se tam i s Rigou, která je teď v 3x3 ve špičce a funguje spolu dlouho. Vzápětí jsme se přesunuli do Vídně, kde nás čekala domácí reprezentace Rakouska, plus zkušený slovinský tým Piran, který je pravidelným účastníkem elitní World Tour. 

V jakých sestavách jste nastupovali a jak jste dopadali výsledkově?
Tím, že nám odpadli Roman Zachrla s Vladimírem Sismilichem, které oba už ve Španělsku trápilo koleno, jsme se střídali s Ondrou Dygrýnem, Jirkou Dedkem a Danem Zachem. Z nás šesti se pak vybere sestava pro kvalifikaci. Výsledkově to zatím právě šťastné nebylo, něco jsem i vyhráli, ale víc bylo porážek. Šlo už o zkušené týmy, které spolu hrají spoustu let, kdežto my byli teprve na začátku společné přípravy. Po těch soustředěních už jsme na tom ale líp.

Oba zranění se zvládnou vrátit?
Doufám v to. V minulých dnech čekali na nějaké výsledky od doktorů, a i když to nebylo nic vážného, tak teprve uvidíme. 

Z vašeho Děčína byl do přípravného kempu pozván i spoluhráč Šimon Ježek. Jak byl zapojen on?
Už s námi objel to Španělsko i Rakousko, ale hrál ve výběru s mladšími kluky. Do kvalifikace totiž nemůže zasáhnout, protože nemá nahraný dostatečný počet turnajů a bodů. Tímhle limitem se má zabránit tomu, aby si některé týmy najednou na kvalifikaci nepřivedly hvězdy, které dosud s 3x3 neměly nic společného. Pokud jde o další budoucnost Šimona v 3x3, to se teprve uvidí, ale platný by byl a kluci by ho rádi zapojili jak do reprezentace, tak do týmu Humpolce. To už bude ale na něm. 

Dá se ve vašem případě hovořit o tom, že jste nominaci pro olympijskou kvalifikaci velmi blízko?
Určitě jsem se o ni musel poprat. Je ale pravda, že při těch zraněních ta šance je větší. Teď máme za sebou už i další turnaj ve Vídni a musíme hlavně poskládat čtyřku, která si spolu nejvíc sedne, a něco dokáže uhrát. Po Vídni už nás čekají jen tréninky a na závěr Challenger v chorvatském Lipiku, odkud už bychom se měli přesouvat do Grazu na kvalifikaci. 

Kde se nejvíc chystáte tady Česku?
Aby to měli všichni zhruba stejně daleko, tak v Humpolci, kde jsme nejčastěji v hale. 

Co už víte o tom, co tým v Grazu čeká?
Z týmů v naší skupině znám víc jen Poláky a Mongoly, což jsou oba nepříjemní soupeři. Zatím moc nevíme, v jakém složení přijede Brazílie a Turecko. A šance? Ještě uvidíme, většina týmů má před námi v přípravě náskok, ale porazit se dá určitě každý. 3x3 je nevyzpytatelný sport, stačí trefit pár střel a zápas je úplně jinde. Musíme si věřit i proti papírové silnějším, je to otevřené a můžeme uhrát super výsledek.    

Pro vás by kvalifikace byla životní šancí, protože moct si zahrát o olympiádu, to by se ještě před pár lety zdálo v tomto odvětví jako čirá fantazie. Jak to prožíváte?
Chci pro to udělat všechno. Po sezoně jsem tomu obětoval spoustu času, abychom se dostali mezi ty tři postupující, kteří se z Grazu do Tokia podívají.