Věřily jsme si na víc, mrzelo Brejchovou

Reprezentační trojkovou sezonu letos uzavřely v čínském Wuchanu ženy do 23 let, které si po dvou těsných porážkách ve skupině z mistrovství světa nakonec odvezly desáté místo. Nejlepší česká střelkyně turnaje, Eliška Brejchová, byla z výsledku zklamaná a přiznala, že na turnaji nebyla česká čtveřice v nejlepší formě. Nově nabyté zkušenosti nyní chce využít v pětkové ligové sezoně, jež ji premiérově čeká za hranicemi v italském Panters Roseto.

Šampionát jste načaly klíčovou porážkou (15:19) s Kanadou. Čím vás soupeřky nejvíce překvapily?

Věděly jsme, že pokud chceme postoupit ze skupiny, musíme alespoň jeden zápas vyhrát. Proti Kanaďankám bylo podle mě znát, že je to náš první zápas na mistrovství a že jsme se v této sestavě sešly poprvé. Kanaďanky nás hned v úvodu překvapily střelbou za dva body. Před zápasem jsme si říkaly, že budou pravděpodobně hodně hrát 1 na 1 do podkošového území, což se v průběhu zápasu potvrdilo. V úvodu nám ale daly hned dvě dvojky, díky kterým si vytvořily náskok, který byl rozhodující. 

Druhé jste naopak měly na dosah senzační výhru nad Nizozemskem, ale nakonec to nedopadlo (14:16). Co vám v té koncovce scházelo?

Proti Nizozemsku jsme nastoupily s úplně jinou energií. Věděly jsme, že v tomto zápase nejsme favoritky a že můžeme překvapit. Pro Nizozemky to byl navíc první zápas na turnaji a myslím, že se nám je podařilo dobře zaskočit. I přes mnohem lepší výkon z naší strany a vyrovnaný průběh zápasu nakonec v koncovce rozhodly zkušenosti, které Nizozemky mají.

Jak bys celkově zhodnotila turnaj, ze kterého si berete desáté místo?

Celkově bych turnaj i přes těžké nasazení do skupin zhodnotila jako mírné zklamání. Věřily jsme si na víc, ale bohužel nás turnaj nepotkal v úplně optimální formě. Střelecky jsme se trápily jak z dlouhé vzdálenosti, tak z vyložených šancí a v obraně jsme dělaly hloupé chyby. 

Na druhou stranu lze říct, že jsme v žádném zápase vyloženě nevyhořely a snažily se do posledních vteřin o co nejlepší výsledek. Jsou to pro nás cenné zkušenosti, které teď každá můžeme zúročit v pětkové sezoně.

A co letošní sezona 3x3?

Když se ohlédnu za celou 3x3 sezonou, tak rozhodně jako největší zážitek beru Nations League v Mariánských Lázních. Byla tam skvělá atmosféra a naši fanoušci nás hnali dopředu. Navíc bylo hřiště na moc hezkém místě a troufnu si tvrdit, že my jako hráči jsme tam měli mnohem lepší zázemí než teď na uplynulém mistrovství světa. K tomu se nám dařilo i výsledkově a myslím, že jsme svými výkony dokázali přilákat lidi. Všechno si tam zkrátka hezky sedlo a fungovalo přesně tak, jak mělo.

Ty jsi trojkový basket střídala s přípravou na MS v pětkovém, na které jsi ale nakonec neodjela. Jak těžké to pro tebe bylo kombinovat?

Bylo to náročné jak na plánování, tak hlavně pro tělo. Hodně cestování a časté střídání povrchů, na kterých hrajete, dají tělu docela zabrat. Snažila jsem se absolvovat co nejvíc tréninků jak s trojkovým, tak s pětkovým nároďákem a skloubit obě přípravy co nejlépe. Bylo to proto hodně o komunikaci a domluvě s trenéry.

Mezi přípravou na MS žen a odletem na 3x3 MS U23 sis odskočila do nového klubu – Panthers Roseto. Tak jak se ti zatím líbí trenéři, spoluhráčky, zázemí?

Je to tam skvělé. Tým i trenéři jsou moc fajn a celkově tam panuje příjemná, až rodinná atmosféra. Nejsem tam jediná cizinka, což je určitě fajn. Často spolu mluvíme anglicky, ale už jsem stihla pochytit i pár italských slov.

Jak se na italský basket i život těšíš?

Z italského života jsem toho zatím moc nezažila, protože jsem tam byla necelé tři týdny a hlavně jsem si zvykala na nové prostředí a všechno kolem. Zatím mám ale moc dobrý pocit a už se těším, až se tam vrátím a budu mít možnost poznat víc nejen italský basket, ale i život mimo něj.