Zpráva o povstání 3x3, profesionalizaci a útoku na LA 2028

Tak trochu v tichosti, po malých krůčcích, které se ale každý letní týden prodlužují, se v českém podkošovém zákulisí rodí nová síla. Aby tuzemzský mužský basketbal 3x3 mohl znovu zažívat velké chvíle jako v časech, kdy v dresu Humpolce řádili na světových kolbištích proti planetární elitě Dygrýn, Šiška a spol.

Po ústupu z kdysi dobytých pozic se zdá, že se po postcovidovém restartu nyní podařilo opět nahodit motory, což čerstvě demonstroval třeba úspěšný bronzový kvartet z univerziády i přední český tým Titans, který na Challengeru ve Francii složil světové jedničky, srbský Ub.

Jak v následujícím hloubkovém rozhovoru o stavu mužského 3x3 říká jeden z národních trenérů Ondřej Dygrýn, je zaseto, aby se příští rok už mohlo začít sklízet. A vyzkoušelo se i zahájení útoku na dosažení břehů olympiády v Los Angeles.

Trenére, co nového se povedlo loni či letos v mužských složkách nastartovat?
Poslední tříleté období se dá nazvat jako postcovidový start basketu 3x3 v Česku, kdy jsme s Martinem Novákem převzali mužskou složku a začali pracovat s mladými hráči U21 a U23 a snažili se je přihlásit do Nations League, kterou od té doby hrají. A v tomhle trendu a programu pokračujeme dál. Tyto soutěže nám pak generují další hráče a odsud je i základní osa týmu Titans s Fandou Fuxou nebo Filipem Novotným, což jsou naši bývalí hráči reprezentace U23. Tento systém by měl i dál generovat hráče pro 3x3 (dospělých) a z těchto hráčů by pak měly vznikat i profesionální týmy.

Co se už v jednotlivých kategoriích za poslední rok dva dosáhlo za úspěchy?
Ročníky 2000 a 2001 jako papírově tým U21 postoupily v roce 2023 na mistrovství světa U23 do Polska, kde jsme vypadli ve čtvrtfinále v prodloužení s Německem jako loňským mistrem světa a obsadili jsme páté místo. Funguje to tak, že U21 i U23 hrají v rámci Nations League svoje kategorie a vítěz divize (skupiny) U21, kterých se po celém světě hraje celkem 14, postoupí na mistrovství světa U23, kde se pak sejdou obě kategorie spolu (některé země se tam kvalifikují díky týmu U21, jiné díky U23, přičemž pro Nations League U23 funguje stejný kvalifikační princip - pozn.).    

Jak vypadá situace letos?
V Nations League U23 se hrají tři turnaje na každé zastávce. Tohle léto máme za sebou akce v Bratislavě, kde jsme byli čtvrtí, čtvrtí a druzí. A na další akci byli kluci v Litvě, po níž skončili celkově čtvrtí v rámci naší divize, takže nepostoupili na mistrovství světa U23, kam jde kromě vítěze divize ještě pár dalších týmů z druhých míst. Pořád ale máme šanci se na šampionát podívat díky týmu U21, který ještě čekají dvě zastávky Nations League v Maďarsku, kam odjíždíme teď ve čtvrtek a poslední je na konci srpna, přičemž na šampionát, který je v půlce září v Číně, už by pak mohl za nás jet kdokoli z hráčů z obou výběrů U21 a U23.  

Jak vypadají další kategorie?
Bohužel byla zrušena U17 a nejmladší tak je pro nás U21, pak je U23 a následuje Open, což jsou muži, které nyní zásobujeme hráči, kteří prošli systémem U21 a U23. Pokud jde o muže, tak ještě před dvěma roky jsme se kvalifikovali na mistrovství Evropy mužů, kde jsme skončili osmí, ale vzhledem k počtu týmů, které se na ME dostávají z kvalifikačních turnajů (tři jsou pro velké země, kdy z každého postoupí na ME tři celky, a jeden pro malé, z nějž postupuje jen vítěz), se to ztížilo a poslední dva roky se to nedaří. Jinak se dá na ME dostat i přes žebříček FIBA z celé sezony, díky němuž se ale kvalifikují jen dva celky, což jsou většinou obhájci titulu a první nasazený podle žebříčku (na ME pak hraje jen 12 zemí). My v těch kvalifikacích hráváme vyrovnané zápasy, ale obvykle nám chybí větší zkušenosti, aby se to povedlo protlačit až k tomu postupu. Věřím, že to přijde, až ti hráči budou starší, bude jim 26 nebo 27 let a zúročí všechny zkušenosti.

Co by pro jednotlivé kategorie mělo být pravidelným cílem?
Odrazovým můstkem pro zemi naší velikosti je postup na mistrovství světa U23 a zároveň postup na mistrovství Evropy mezi muži. Pokud tohle zvládneme, bude ještě potřeba, aby se podařilo vybudovat ideálně tři týmy profíků, které budou objídět Questy, Challengery a World Tour (turnaje třetí, druhé a první kategorie), aby získaly tolik bodů, které by nám pomohly se kvalifikovat i na mistrovství světa mužů. Pokud bychom měli nahraných dost bodů v rankingu, budeme moct v roce 2028 bojovat i o olympidu v Los Angelese. Aktuálně potřebujeme k týmu Titans (mířícímu k profesionalitě) ještě další dva celky, což by měli být dále i Meferes, kteří už nedávno na turnaji v Kutné Hoře v semifinále mohli porazit světové jedničky srbský Ub, což pak těsně nezvládli ani Titans ve finále. Z těchto turnajů typu Quest ale postupuje na elitní akci World Tour jen vítěz.



Co bude ještě dál třeba k šanci na průnik do kvalifikace o olympiádu?
Jeden velký bonus oproti olympiádě v Paříži bude, že už se z počet týmů zvýší z osmi na dvanáct. Formát kvalifikace ještě není znám, ale jsou předběžné informace, že by se měl počítat součet akcí ze sezony 2026 a 2027, což je rozdíl proti předchozím olympiádám, kdy se to počítalo jen z předcházející sezony. Pokud bychom dál pokračovali v tomto tempu, tak šance na kvalifikační turnaj je mezi muži i ženami vysoká a pak to bude o aktuální formě. Abychom se na takový turnaj dostali, musíme být úspěšní v Nations League U21 i U23, ideálně s jedním týmem postoupit na mistrovství světa a pak mít tři celky typu Titans nebo Meferes, které nebudou hrát Questy a Lite Questy (turnaje čtvrté kategorie), ale Challengery a World Tour.  

Jednou z prvních vlaštovek je bronz z letošní univerziády, kde při české premiéře v 3x3 v konkurenci tuctu národních celků uspěl kvartet Borovka, Růžička, Rychtecký a Žák. Jak vysoko viselo zlato?
Zlato bylo možná blíž než bronz (usměje se). My jsme prohráli semifinále s Američany ze stavu 17-17, kdy nám byl v posledních pěti vteřinách písknutý přísný faul, a soupeř tak měl dvě šestky. My v tom zápase nepřenášeli dobře míč na slabou stranu, kdy Američani byli sice hodně dobře individuálně fyzicky vybavení, ale 3x3 neuměli a byl to jejich první turnaj. Bohužel jsme úplně nedělali to, co jsme si řekli, a to finále bylo hodně blízko. Mohli jsme si tak sáhnout i na zlato, kdy finále by bývalo bylo s Litvou. I ten bronz ale bereme a jsme za něj hodně šťastní. Je to taková první odměna za tu tříletou práci. Konečně se projevuje, že jdeme dobrým směrem a ti mladí hráči mají světovou kvalitu.  

Další událost se nedávno stala na Challengeru ve francouzském Orleans, kde tři nejlepší postoupili na World Tour do čínského Shenzenu, a kde Titans, kteří se sem kvalifikovali díky výhře na Lite Questu v Ostravě, dokázali ve skupině porazit světové jedničky Ub. Jak hodnotíte tohle?
Ub byl v ještě silnější sestavě než na začátku července v Kutné Hoře, byť stále bez lídra Stojačiče, a ten zápas byl důležitý z hlediska postupu ze skupiny. Nejzásadnější utkání těchto turnajů je ale čtvrtfinále a tam kluci prohráli 19-21 s Vídní, která celý turnaj odehrála ve třech (bez střídání). Je ale potřeba říct, že tady už je obrovská konkurence a není tam žádný slabý tým. Vítěz tu bere 15 tisíc dolarů, což jsou velké peníze, a vedle postupu na World Tour se taky hraje o dost bodů do žebříčku. A další novinkou je úspěch Meferes v sestavě Musil, Kölbl, Snopek, Michal Svoboda, kteří prohráli až ve finále Questu v Řecku s Boloňou (18-21) a přišli tak o World Tour v Debrecenu. Už jsme tak blízko k tomu dělat ten poslední krok a doufám, že příští rok už začneme sklízet ovoce z té dosavadní práce.

V čem by mohla pomoct větší míra profesionalizace?
Cíl je dostávat pravidelně alokace od federace FIBA na turnaje World Tour, aby si je tým nemusel vybojovávat v kvalifikačních turnajích. Na této úrovni ještě Titans žebříčkově nejsou, teď byli kolem padesátky, ale jakmile by byli ve čtyřicítce, už je šance na alokaci na akce World Tour, kdy jsou od FIBA hrazené náklady na cesty, a organizátor platí pobyt na turnaji. Vše je pak jednodušší.

Když dříve nebyl pro mužské složky postup na velké akce problém, kde se to poslední roky zaseklo. Zasáhl do všeho covid, nebo spíš to, že další země začaly do 3x3 šlapat mnohem víc než dřív?
Dřív ta úroveň v kvalifikacích nebyla tak vysoká jako teď a byli jsme schopní se na mistrovství Evropy mezi muži dostat. Účast na světovém šampionátu byla dřív daná žebříčkem, ale když se z 3x3 stal olympijský sport, tak to národní federace napříč světem neberou na lehkou váhu, konkurence je veliká a musí se udělat víc práce než dřív, kdy zemi stačil jeden tým, který posbíral tolik bodů, že to stačilo na průnik na takové turnaje.  

Co především se už podařilo zlepšit v přípravném procesu?
I když to na pohled nevypadá, tak se základnou hráčů konečně dostáváme do stavu, kdy si je na různé akce můžeme vybírat a mít konkurenci a boj o nominaci. To dřív tak nebývalo. Teď si troufnu říct, že máme přes dvacet basketbalistů, kteří se 3x3 věnují na vyšší úrovni, a náš cíl by mělo být právě tohle číslo, kdy se ti hráči budou věnovat jen 3x3. Dřív to byly jednotky hráčů.



Kolik z té dvacítky je takových, že mají výhled se věnovat přednostně 3x3 jako třeba Štěpán Borovka z Titans, který po minulé ligové sezoně opustil Písek a čerstvě se stal bronzovým v 3x3 na univerziádě? A je tato specializace nevyhnutelná, aby se 3x3 posunulo na požadovanou top úroveň?
Teď můžeme říct, že máme několik jednotlivců jako specialisty na 3x3, kteří mají pětkový basket už spíš jako doplněk v nižších soutěžích. Před čtyřmi lety takový hráč téměř neexistoval, když vezmu dobu, kdy jsme hráli my s Humpolcem, kde jsme se věnovali už jen 3x3. Teď pár takových hráčů tedy máme vyprofilovaných, kdy vedle Štěpána jsou to další kluci z Titans. Dál se profesionalizují Meferes, kde je to stále složené i z hráčů NBL, ale už se přidávají i další jako Adam Růžička, kteří v tom vidí větší smysl a budoucnost než v pětkovém basketu.  

Filip Novotný z Titans nicméně nedávno uvedl, že míra profesionalizace v tomto týmu bude dost záviset na tom, jak jeho členové budou dál aktivní v NBL.
Ano, ale dělají se všechny kroky k tomu, abychom jako federace nebo náš největší sponzor Victoria VSC vytvořili podmínky, které by pomohly ke kvalifikaci na ty velké turnaje, a ti hráči si dokázali, že je může uživit i basket 3x3.

Musel by být součástí takového stavu i nějaký regulérní plat takového hráče?
Ideální je tu forma sponzorství. Jako studenti mají hráči možnost stipendií, jinak je to vázané na sponzoring. Než se to ale podaří zlomit k té vyšší kvalitě, tak tohle ještě nebude.

Jak daleko je tedy stav, aby se Titans nebo Meferes mohli stát skutečně profesionálním týmem?
Titans udělali velký krok a už byli na druhém Challengeru. Zatím se jim nepodařilo postoupit na takovém turnaji do semifinále a výš. Pokud se tohle daří pravidelněji, vlastně se z těch hráčů stávají profesionálové. Bez překročení této mety to je ale obtížné.

Je stále nejlepší variantou, když se 3x3 začne naplno věnovat bývalý hráč NBL, než když se touou cestou vydá někdo z první či druhé ligy?
Můžou to být obě cesty, ale lepší je, když se pro 3x3 kluci rozhodnou jako mladší a mají u toho nějakou civilní práci jako přivýdělek a u toho vsadí na 3x3, kdy nicméně ty příjmy jsou závislé na prize money z turnajů. Že by se sehnali sponzoři a žilo se jen z toho, tak na tom ještě v Česku nejsme.

A může někdy vzniknout i nějaká zimní halová soutěž?
Sezona 3x3 v mužích začíná v březnu a končí v listopadu, takže volno je tři měsíce a je to de facto celosezonní aktivita. Třeba v Japonsku nebo Indii pak existuje Superliga, kde to podléhá kritériím FIBA, a každý turnaj se hraje o pět tisíc dolarů nebo níž. A nejlepší se kvalifikují na první turnaje World Tour v sezoně. Je to směr, který se, doufám, protlačí i u nás v Česku, ale bude to ještě trvat. Jasně, nejde to hned, ale mělo by to být tak, že 3x3 se hraje o peníze.