Plán na postup? Mentální hra i rychlá 21

Pokud se v českém rybníčku začne hovořit o 3x3, mezi ženami všem automaticky vyskočí současná kapitánka seniorského výběru Kateřina Galíčková. Šestadvacetiletá reprezentantka známá svoji přesnou střelou za tři se jako jedna z mála současných hráček profiluje přes léto vyloženě na trojkovou sezonu. Přes tu pětkovou do letošního roku hájila barvy bronzového týmu Chance ŽBL KP Brno. Ještě než ale zamíří za dobrodružstvím do španělského Ferrolu, povede českou reprezentaci žen ve středu večer za postupem ze základní skupiny MS 3x3 ve Varšavě.

Zatímco tvoje spoluhráčky jsme v březnu viděli v Číně s reprezentací 5x5, o tobě je známo, že se specializuješ právě na basket 3x3. Jaká je tvoje historie a vztah k němu?

S trojkovým basketem jsem začala v roce 2017, protože jsem se nedostala do pětkového a mít volné léto pro mě bylo zvláštní. Míša (Uhrová) mě většinu věcí naučila a poté mě uchvátilo to, že devět měsíců dělám basket, přijdu na 3x3 a i když je to pořád basket, tak úplně jiný. Během těch devíti měsíců mám navíc výkyvy, kdy mě to nebaví, deprimuje a pak přijdu sem a dělám to stejné a přitom něco jiného.

Ty ale minulost se seniorskou reprezentací také máš.

Ano, ještě si mě pozvala paní Ptáčková, ale stalo se mi zranění se zády a celé léto jsem se léčila. A když jsem si pak měla vybrat, tak i skrz kvalifikaci na olympiádu, která nám sice nevyšla, ale byly jsme blízko, mě prostě zlákalo 3x3. I to, že každý může porazit každého a není to předem rozhodnuté.

O tobě se ví, že seš trojkařka. Je to něco, co tě 3x3 naučilo, nebo spíše jen utvrdilo?

Určitě jsem vždycky byla trojkařka. Jsem pomalý hráč a moc se u mě nájezdy nevidí. I když letos v KPčku mi trojky nešly, měla jsem strašné procento a začala jsem vyhledávat jiné střely i nájezdy. Něco, co pro mě nebylo komfortní, a někam mě to zase posunulo. Ale trojkařkou jsem byla odjakživa.

V tomto složení jste na turnaji vůbec poprvé. S Kájou (Šotolovou) a Luckou (Svatoňovou) se znáte právě z brněnského působení a na hřišti z vás všech jde cítit dobrá chemie. Jak to vnímáš ty?

S Kájou se známe dlouho i co se týče trojkového basketbalu. S Móňou jsem měla možnost hrát párkrát i předtím, ale letos je s námi první sezonu, protože vypadla z U23, už je na to stará. Ale za mě je to hrozně komplexní hráč, i Elma (Lucka svatoňová). Dokáží hrát všechno, což je skvělé. Kája je zase lepší na balónu, ale není zvyklá stavět clony, což je nějaké omezení. U nich dvou ale vím, že kamkoliv je postavím, tak to zvládnou. Rozumíme si hlavně i lidsky a to je skvělé.

Ve trojkovém basketu s vámi trenéři nemohou být při zápasech na hřišti, ani nemají právo s vámi komunikovat. Hlavní slovo tak máš ty jako kapitánka, jak to v praxi funguje?

No, v praxi to funguje tak, že je time out a mluvím jenom já. (smích) Samozřejmě holky přikyvují a také někdy něco dodají, ale co já řeknu, by mělo být to s razítkem a co by se mělo hrát. Pro mě je tak třeba těžké vnímat sama sebe a do toho i komu se daří, kam jak koho dostávat. Je to složité, protože to razení tam nemůže být od toho trenéra, já mám laktát jak sviňa a pořád musím přemýšlet o hře – jak kdo brání, jak co vychází, a najednou je to úplně jinačí. Jsi takový trenér na hřišti.

Sama jsi řekla, že ti Míša předala “know how” trojkového basketu. Předává ti něco i trenérky, abys právě byla schopna zareagovat, co se týče strategie, také na tom hřišti?

Určitě. Já jsem vždycky měla problém s hlavou a vím, že Míša chce, aby fungovala a nesklopila jsem ji. Individuálně tak za mnou chodí a říká mi, že mě tam potřebuje, abych mohla radit holkám a říkat, co mají dělat. A když máme před zápasem, tak mi říká, co máme primárně hrát. Kdo je slabší a pomáhá mi v setech, když nebude něco fungovat, jak na to zareagovat. Abych nad tím nemusela přemýšlet v průběhu zápasu, kdy na to není tolik času, ale vlastně mi ty varienty jen vyjely v hlavě.

Dneska vás čekají dva klíčové zápasy, které když se podaří, postoupíte ze druhého místa. Co může rozhodovat?

První zápas je jeden z nejdůležitějších. Ázerbájdžán doteď hrál vlastně ve třech a nevíme proč. Nechceme nic podcenit, takže počítáme s tím, že budou hrát kompletní. Jejich tým je složený ze 2,5 Američanek, z toho nejlepší střelkyni Briannu Fraser můžeme podle mě rozhodit různým pošťuchováním. Dá se lehce vyřadit hlavou. Myslím si, že je půjde i uběhat. Nemají takovou kondičku a pokud budeme hrát týmově, což se nám nedařilo v prvním zápase s Nizozemskem, tak by to mělo vyjít. Potom to musíme potvrdit proti Madagaskaru, který tam jde hlava nehlava. Tam to bude o tom, abychom daly co nejdříve 21 bodů a nikdo se nezranil. Hrají takový hurá basket, není to typicky evropské. Musíme zůstat koncentrované, držet si svoji hru a rozehrát se případně na pátek.

Jak náročné je hrát pouze ve třech? A jak důležité je umět být trošku vychytralý?

Nezdá se to, ale je to extrémně fyzické přepínat z obrany do útoku, hlavně s těma sprintama. Ve třech je to fakt záhul a člověk se na to musí nastavit v hlavě a někde si musí ulevit. Což by měl samozřejmě potrestat druhý tým. A co se týče té vychytralosti, například právě Madagaskar je tady na turnaji fakt nepříjemný soupeř. Sahá, chytá a doteď se to tady tolik nepískalo. Za mě je lepší, když to rozhodčí trošku pustí, ale zároveň tomu dají hranici. Aby se pískali fauly jako v pětkovém basketu, ta hra potom tak neplyne a furt se jenom přerušuje. Je potřeba umět rozhodit hráčku tím, že jsem u ní nalepená a pošťuchuju ji. Nizozemky tak hrály na nás a i mně je nepříjemné, když se na mě někdo takto lepí.

Loni jsi po MS se 13. místem byla nespokojená, tak kam míříš osobně letos?

Můj cíl byl postup ze skupiny, a kdyby to bylo do desátého místa, bylo by to krásné. Vedlejší skupina je hrozně zamíchaná a ty hráčky jsou velmi kvalitní, hrávají Euroligy. I každá z nás máme zkušenosti, takže s TOP 10 bych byla moc spokojená.

Po létě tě čeká velká změna. Rozhodla ses ukončit brněnskou kapitolu a zamířit do zahraničí. Co tě k tomu přimělo?

Kdyby mi před rokem někdo řekl, že půjdu do Španělska, tak se mu asi vysměju, protože já jsem skrz přítele a rodinu nikdy nechtěla do zahraničí. Ale v KPčku jsem byla už čtvrtou sezonu, navíc to leto na začátku trošku skřípalo a cítila jsem, že stagnuju na místě a nikam se neposouvám. Podepsala jsem tak agenta a začali jsme spolu řešit možnosti angažmá. Věděla jsem od Káji Šotolové, že už před rokem se na mě ptal trenér Ferrolu. Rozhodovala jsem se mezi Belgií, Polskem a Španělskem a skrz basketbalový růst mi přišlo nejlepší Španělsko. I co se týče věku, kdy je nejlepší to zkusit.

Jak těžké bylo se rozloučit?

Konec v KP byl smutný. Při přebírání medailí jsem brečela a měla husinu. Ta hala je dokonalá, krásná, lidi a fanoušci jsou skvělí a bylo mi to líto i kvůli holkám, protože ty čtyři roky jsme tam byly spolu jako skupina a najednou to skončilo. Zas přijde něco nového.

Máš za sebou dorost i první minuty v ŽBL a Eurocupu v dresu Žabin, hostování do Strakonic i vůdčí roli v KP. Jak sama vnímáš ten svůj progres, co si z Brna do Španělska odvezeš?

Žabiny mě naučily basketbalové inteligence a profesionality, KP herní zodpovědnost a zkušenost. V Žabinách ty tréninky a profesionalita, s jakou to tam Viktor Pruša vedou, je na hodně velké úrovni. A hodně té basketbalové inteligence jsem získala právě tam. Poté jsem hrála tři měsíce ve Strakonicích, kde jsem se naučila být lídr. Což se prohloubilo s přestupem do KP, kde jsme si s Anežkou Kopeckou myslely, jak budeme chodit z lavičky, a najednou jsme byly my ty, které to měly vést. A dařilo se nám to.

 Jakou budeš mít pozici ve Ferrolu?

Sama jsem zvědavá. Určitě budu střelec a zároveň o mně trenér ví, že nad tou hrou přemýšlím. Nejsem úplně zas takový bodový hráč a spíš ty pozice vytvářím a vyhledávám. Řekla bych, že než body se ode mě bude očekávat rozvoj hry.

Jakou roli v tom rozhodování hrálo to, že ve Ferrolu je právě tvoje reprezentační parťačka i bývalá spoluhráčka Kája Šotolová, navíc druhou sezonu?

Asi velkou. Psala jsem si s ní o tom, jaké to tam je i co se týče zázemí. Ptala jsem se také ostatních holek v zahraničí, jaké to je například v Belgii a Polsku. Dala jsem si všechno na papír a porovnávala si to. Když jsem se pak koukala na španělské zápasy, líbila se mi kvalita a jak jsou rychlé a svižné. Lákalo mě i to, že Kája bude vlastně někdo, o koho se tam mohu opřít.

Co od toho kroku očekáváš?

Basketbalově určitě rozvoj, že se zlepším v driblinku i nájezdech, a že se naučím i jiný styl. A stoprocentně angličtina i poznání nových lidí, protože v tom Česku každý víme, co od sebe čekat, co kdo jak dělá a tady zas budu muset zapojit hlavu.

Máš toho odcestováno opravdu dost. Jak na tebe zatím působí Varšava?

Za mě je to skvělé. Hrály jsme proti Polsku, ale lidi přijdou a fandí. Kurt mají krásný, rovný a velké hlediště pro fanoušky. Ta atmosféra večer je najednou neskutečná. Warm up kurt i zázemí pro hráče je skvělé. Sice nám první den pršelo, ale i tak to nebylo špatné. Jídlo i hotel je navíc v dochozí vzdálenosti, což je skvělé, protože se nemusíme spoléhat na nějaký shuttle bus. Mají tady navíc výběrovou kávu, což je výborné a za to jsme moc rádi! (smích)

Říkáš výběrovou kávu, je to tvůj koníček? Co dělá Galda mimo basketbal?

Miluju seriály – Přátelé jsem zhlédla už tak pětkrát. A miluju kávu. Mám domácí kávovar a můžu si tak dát kávičku doma a zkusit si latte art, který se někdy podaří lépe a jindy méně. Mám ráda také trávit čas s rodinou, přítelem, ale i aktivně. Zamilovala jsem si běh, chodím do posilovny a asi nedokážu mít den bez nějaké aktivity nebo sportu.

Pojede s tebou kávovar do Španělska?

Je docela velký, takže asi ne. Ale pokud budeme bydlet s Kájou spolu, tak jsme se dohodly, že si nějaký koupíme a pak ho případně prodáme, anebo ho nabalíme rodině, až nás přijede navštívit.